Magazín Vltava č. 36

Hudební festival Eurion'99 - 7. ročník
Smržovka v Jizerských horách, 13. srpna 1999

V pátek a ještě k tomu třináctého dne v měsíci se mnohým lidem nechce vytáhnout ani paty z postele. Přesto se na pátou odpoledne sjelo do malého městečka Smržovky (okres Jablonec nad Nisou) přibližně dvě stě hudby a tance chtivých lidí. Kulturní středisko Smržovka společně se sdružením Dobramus zde pořádalo již 7. ročník hudebního festivalu Eurion. Hlavnímu organizátorovi celé akce Rudovi Musilovi se v uplynulých letech podařilo zahájit úspěšnou tradici hudebního festivalu, který je charakteristický svou žánrovou pestrostí a progresivitou v oblasti nekomerční hudby i dalších forem tvůrčího projevu.
Těsně před pátou hodinou se zdálo, že i přes sedmiletou tradici festivalu nemají lidé na severu Čech o alternativní hudbu valný zájem. Rozjezdová kapela POPEAT (dvě kytary, basa, bicí a zpěv) si vychutnala nevděčnou roli až do dna. Začínat za denního světla před hrstkou ještě nerozhýbaných diváků není pro muzikanty žádné terno. Členové Popeat jsou však zkušenými muzikanty, z nichž někteří prošli kapelami Bay-Bay a Solomon Bob. Diváky postupně dostávali do potřebného "festivalového tempa" a během jejich interpretace písní Boba Dylana či Lou Reeda se na parketě objevili i první tanečnící.
POHROMADĚ NA PŘEHRADĚ (saxofon, foukací harmonika, elektrická kytara, akustická kytara, bicí, basa, zpěv) vpluli již do mnohem lepší atmosféry. Počet diváků dosáhl svého vrcholu (přibližně dvě stovky lidí) a za rytmu jejich hudby - silně ovlivněné blues - se festival pořádně rozjel. Objev loňské Malé Alternativy z pražské Delty a kapela navazující na tradici brněnské scény LIPPANY (kytara, cello, basa, zpěv) se představila s nevelkým, žánrově těžko zařaditelným repertoárem. Instrumentálně náročné skladby vyžadující preciznost však nevyzněly tak, jak si kapela asi představovala. Hudebnící si zrovna dvakrát neporozuměli se zvukařem a celé jejich vystoupení provázela znatelná nervozita.
(Správně ozvučit cello umí v našich zeměpisných šířkách jen málokdo.) Mírně sklidněné publikum opět pořádně rozhýbala početná jablonecká kapela MANDRAGORA, která předvedla kvalitní rockový nářez doplňovaný výjimečnou dechovou sekcí. Po Lippanech další účastník Malé Alternativy skupina JANOTA 1935 (klávesy, basa, kytara, saxofon, bicí, zpěv) se představila se skladbami, které by se daly žánrově charakterizovat jako noisechanson. Styl pohybující se od Toma Waitse až třeba k Sonic Youth byl odměněn dlouhým potleskem a tančícím sálem. Největším zklamáním, alespoň pro mě, bylo DIVOKÝ SRDCE. Tato skupina v čele se skladatelem, textařem, kytaristou a zpěvákem Michalem Ambrožem (bývalá Hudba Praha) se představila jako horší varianta Hudby Praha. Na jejich vystoupení nebylo nic alternativního a o nekomerčnosti této kapely by se dalo také úspěšně pochybovat. Díky tomu, že některé jejich písničky lze slyšet i v rádiu se jejich hudba publiku líbila a kapela hrála poněkud déle než ostatní.
Fantastickým vrcholem večera byla bezesporu skupina BOO. Je tvořena bývalými členy Dunaje (kytarista Josef Ostřanský a bubeník Pavel Koudelka). Hudba BOO jde ve stopách tradiční rytmické tvrdosti a přesnosti Dunaje, kterou obohacuje o jemnou melodiku v brilantním podání cellistky Andrey Konstankiewiczové (doufám, že jsem ji nezkomolil jméno) a virtuózní expresivní výraz houslisty, kytaristy a zpěváka Christopha Pajera (známý z vídeňské skupiny Metamorphosis). Její instrumentálně náročný a těžce zařaditelný styl (skupina jej nazývá BOO-POP) ve mě vyvolával pocity, kdy uši chvílemi nevěřily tomu, co slyší a díky expresivnímu a do posledního svalu plně prožitému výstupu všech členů kapely se oči divily tomu, co vidí. Závěr vynikajícího festivalu patřil moravské skupině CHORCHESTR. Funky-beat-jazz, jak se charakterizuje osmičlenné hudební sdružení se představilo s vlastními propracovanými anglicky psanými skladbami, které byly divokou a důstojnou tečkou za jedním velmi podařeným festivalem.
Michal Šimůnek